Vypěstujte si šťavnatý meloun: Kompletní průvodce od semínka po sklizeň

Výběr správné odrůdy melounu

Pro úspěšné pěstování melounů je naprosto zásadní správný výběr odrůdy, která bude vyhovovat našim klimatickým podmínkám. V českém prostředí se nejlépe daří raným až středně raným odrůdám, které stihnou dozrát během našeho relativně krátkého léta. Mezi osvědčené odrůdy vodního melounu patří například Sugar Baby, která je známá svou odolností a schopností dozrát i v méně příznivých podmínkách. Její plody dosahují hmotnosti 2-4 kg a mají sladkou, červenou dužinu.

Při výběru odrůdy je důležité zohlednit také způsob pěstování - zda budeme melouny pěstovat ve skleníku, fóliovníku nebo na venkovním záhonu. Pro venkovní pěstování jsou vhodnější odolnější odrůdy jako Crimson Sweet nebo Lajko, které lépe snášejí výkyvy teplot a jsou méně náchylné k houbovým chorobám. Pokud máme k dispozici skleník nebo fóliovník, můžeme si dovolit pěstovat i náročnější odrůdy, které potřebují stabilnější teploty a vyšší vzdušnou vlhkost.

Cukrové melouny neboli cantaloupe jsou obecně méně náročné na teplo než vodní melouny a v našich podmínkách se jim často daří lépe. Odrůdy jako Ananas nebo Charentais dosahují vynikající cukernatosti a výrazného aroma. Jejich předností je také kratší vegetační doba, což znamená, že se dočkáme sklizně dříve než u vodních melounů.

Při výběru odrůdy bychom měli vzít v úvahu i velikost našeho pěstebního prostoru. Pro menší zahrady nebo balkony jsou ideální kompaktní odrůdy s menšími plody, které nezaberou tolik místa. Naopak pokud máme dostatek prostoru, můžeme zvolit bujněji rostoucí odrůdy s většími plody. Je také důležité přihlédnout k tomu, jak budeme sklizené melouny využívat - zda je budeme konzumovat čerstvé nebo je budeme chtít skladovat.

Rezistence vůči chorobám je dalším klíčovým faktorem při výběru odrůdy. Moderní hybridy často nabízejí lepší odolnost vůči běžným chorobám melounů, jako je padlí nebo fuzarióza. Tyto odrůdy sice bývají dražší, ale investice se vyplatí, zejména pokud nemáme s pěstováním melounů mnoho zkušeností.

Pro začátečníky je vhodné začít s osvědčenými odrůdami, které jsou známé svou spolehlivostí a nenáročností. Postupem času, jak získáváme zkušenosti, můžeme experimentovat s náročnějšími nebo méně běžnými odrůdami. Důležité je také nakupovat osivo nebo sazenice od renomovaných dodavatelů, kteří garantují kvalitu a pravost odrůdy. Nekvalitní nebo neověřené osivo může vést k zklamání, i když se o rostliny perfektně staráme.

Příprava půdy a vhodné stanoviště

Pro úspěšné pěstování melounů je naprosto zásadní správná příprava půdy a výběr ideálního stanoviště. Melouny vyžadují teplé, slunné místo s kvalitní, výživnou zeminou bohatou na organické látky. Ideální je záhon orientovaný na jih nebo jihozápad, který je dobře chráněný před studenými větry. Půda by měla být lehká až středně těžká, s pH v rozmezí 6,0-7,5, dobře propustná a dostatečně hluboká.

Parametr pěstování	Vodní meloun	Cukrový meloun
Doba výsevu	březen-duben	březen-duben
Teplota půdy	minimálně 15°C	minimálně 15°C
Vzdálenost rostlin	100-150 cm	60-80 cm
Doba dozrávání	80-100 dní	70-90 dní
Zálivka	2x týdně	2x týdně
Hnojení	1x za 14 dní	1x za 14 dní
Sklizeň	srpen-září	červenec-září

Přípravu půdy je nutné začít již na podzim, kdy celý záhon důkladně zryjeme do hloubky minimálně 30 centimetrů. Do půdy zapravíme kvalitní vyzrálý kompost nebo dobře uleželý hnůj, přibližně 4-5 kg na jeden metr čtvereční. Během zimy necháme půdu promrznout, což přispěje k její lepší struktuře a zároveň zničí případné škůdce a choroboplodné zárodky.

Na jaře, přibližně dva týdny před plánovanou výsadbou, půdu znovu překopeme a důkladně prokypříme. V této fázi je vhodné přidat další organická hnojiva a také minerální hnojiva obsahující především fosfor a draslík. Velmi důležité je vytvoření vyvýšených záhonů, které zajistí lepší prohřívání půdy a optimální odvodnění. Záhony by měly být vysoké alespoň 20 centimetrů a široké přibližně 100-120 centimetrů.

Pro ještě lepší podmínky můžeme půdu překrýt černou netkanou textilií, která pomáhá udržovat vlhkost, zabraňuje růstu plevelů a především významně přispívá k prohřívání půdy. Do textilie vyřízneme otvory v rozestupech asi 100 centimetrů, kam později vysadíme předpěstované sazenice melounů.

Důležitým faktorem je také okolí záhonu. Melouny potřebují dostatek prostoru pro růst svých dlouhých výhonů, proto je třeba počítat s plochou minimálně 2-3 metry čtvereční na jednu rostlinu. V blízkosti záhonu by neměly růst vysoké rostliny, které by melounům stínily. Naopak výhodou může být blízkost plotu nebo zdi, která odráží teplo a vytváří příznivější mikroklima.

Pokud pěstujeme melouny na místě, kde není ideální půda, můžeme si pomoci vytvořením speciálního substrátu. Smícháme zahradní zeminu s kompostem, pískem a rašelinou v poměru 2:2:1:1. Tento substrát zajistí optimální podmínky pro růst kořenového systému a následně i bohatou úrodu. Pravidelné zavlažování je klíčové, ale půda nesmí být přemokřená, proto je důležité zajistit dobrý odtok přebytečné vody.

V případě pěstování ve skleníku nebo fóliovníku je třeba zajistit dostatečné větrání, aby nedocházelo k přehřívání rostlin a tvorbě vysoké vzdušné vlhkosti, která by mohla podporovat rozvoj houbových chorob. Zároveň je vhodné instalovat systém automatického zavlažování, který zajistí rovnoměrnou závlahu bez zbytečného smáčení listů.

Termín výsevu a předpěstování sazenic

Předpěstování melounů začíná již v průběhu února až března, kdy je potřeba vysít semena do malých květináčů nebo sadbovačů. Optimální teplota pro klíčení semen se pohybuje mezi 22 až 25 stupni Celsia. Semena před výsevem můžeme namočit do vlažné vody na 24 hodin, což urychlí jejich klíčení. Do každé nádoby vysejeme jedno až dvě semena do hloubky přibližně 1-2 centimetry. Substrát by měl být lehký, vzdušný a výživný, ideální je speciální výsevní substrát nebo zahradnický substrát obohacený o kompost.

Nádoby se semeny umístíme na teplé a světlé místo, nejlépe na parapet jižního okna. Pro úspěšné předpěstování je klíčové zajistit dostatečné množství světla, protože mladé rostliny melounu jsou na jeho nedostatek velmi citlivé. Pokud nemáme k dispozici dostatečně osvětlené místo, můžeme využít přisvětlování pomocí speciálních pěstebních LED světel.

Jakmile se objeví první pravé listy, je vhodné sazenice přepikýrovat do větších nádob o průměru alespoň 10 centimetrů. Při přesazování je důležité manipulovat s rostlinami velmi opatrně, aby nedošlo k poškození jemných kořínků. V této fázi je důležité udržovat teplotu mezi 20-22 stupni Celsia přes den a ne méně než 18 stupňů v noci. Zálivku provádíme umírněně, substrát by měl být stále mírně vlhký, ale nikdy ne přemokřený, což by mohlo vést k rozvoji houbových chorob.

Přibližně dva týdny před plánovaným vysazením na venkovní stanoviště začínáme s otužováním sazenic. Rostliny postupně vystavujeme venkovním podmínkám, zpočátku jen na krátkou dobu a postupně intervaly prodlužujeme. Tento proces je naprosto zásadní pro úspěšné pěstování, protože příliš rychlý přechod z teplého prostředí do venkovních podmínek by mohl rostliny poškodit nebo dokonce zahubit.

Na venkovní stanoviště vysazujeme sazenice až když mine nebezpečí pozdních jarních mrazíků, což bývá obvykle v druhé polovině května. V této době by měly mít rostliny vyvinuté 4-5 pravých listů a být dostatečně silné a otužilé. Před výsadbou je vhodné připravit záhon nebo vyvýšený záhon, který by měl být dobře propustný, bohatý na živiny a především dostatečně prohřátý. Pro urychlení prohřátí půdy můžeme záhon překrýt černou netkanou textilií několik týdnů před plánovanou výsadbou.

Během celého období předpěstování je důležité pravidelně kontrolovat zdravotní stav rostlin a v případě potřeby zasáhnout proti škůdcům nebo chorobám. Zvláštní pozornost věnujeme prevenci přelití a zajištění dostatečné cirkulace vzduchu kolem rostlin, což pomáhá předcházet plísňovým onemocněním.

Meloun potřebuje hodně slunce, vláhy a trpělivosti. Když mu dáš všechno, co žádá, odmění tě sladkou chutí léta.

Květoslava Hrubá

Správná vzdálenost při vysazování rostlin

Při pěstování melounů je naprosto zásadní dodržovat správné rozestupy mezi jednotlivými rostlinami, protože melouny potřebují dostatek prostoru pro svůj růst a vývoj. Rostliny melounu vytváří dlouhé výhonky, které se rozrůstají do stran, a proto musíme počítat s tím, že jedna rostlina zabere poměrně velkou plochu. Pro optimální růst je třeba dodržovat vzdálenost minimálně 80 až 100 centimetrů mezi jednotlivými rostlinami v řadě. Mezi jednotlivými řadami by měla být mezera alespoň 150 centimetrů, aby byl zajištěn dostatečný prostor pro údržbu a přístup k rostlinám během celé sezóny.

Pokud pěstujeme melouny ve skleníku nebo fóliovníku, můžeme vzdálenosti mírně zmenšit, ale nikdy ne pod 60 centimetrů mezi rostlinami. V případě pěstování na vyvýšených záhonech je důležité počítat s tím, že rostliny budou přerůstat přes okraje, proto je vhodné nechat kolem záhonu dostatečný manipulační prostor. Při vysazování je také důležité vzít v úvahu, že některé odrůdy melounů mají tendenci růst více do šířky než jiné.

Pro správný vývoj plodů je nezbytné, aby měla každá rostlina dostatek živin a vody, což při příliš husté výsadbě není možné zajistit. Přehuštěný porost také zvyšuje riziko houbových chorob a zhoršuje cirkulaci vzduchu mezi rostlinami. Nedostatečné rozestupy mohou vést k tomu, že rostliny si budou vzájemně konkurovat o světlo, což může negativně ovlivnit kvalitu a velikost plodů.

Při plánování výsadby je také důležité vzít v úvahu systém opory, který budeme používat. Pokud se rozhodneme pro vertikální pěstování na konstrukci, můžeme rostliny vysazovat o něco blíže k sobě, ale stále musíme zachovat minimální vzdálenost 60 centimetrů. Vertikální pěstování je výhodné zejména při omezené ploše zahrady, ale vyžaduje pevnou opěrnou konstrukci, která unese váhu plodů.

V případě, že pěstujeme melouny na mulčovací fólii nebo textilii, je třeba předem připravit otvory v odpovídajících vzdálenostech. Mulčování významně přispívá k udržení vlhkosti v půdě a potlačení růstu plevelů, ale také pomáhá udržovat plody čisté a chrání je před přímým kontaktem s půdou. Při použití mulče můžeme vzdálenosti mezi rostlinami mírně zmenšit, protože půda lépe zadržuje vláhu a živiny jsou efektivněji využívány.

Je také důležité pamatovat na to, že příliš velké rozestupy nejsou ekonomické z hlediska využití prostoru a mohou vést k nadměrnému růstu plevelů mezi rostlinami. Optimální vzdálenost je tedy kompromisem mezi potřebami rostlin a efektivním využitím pěstební plochy. Při dodržení správných vzdáleností při výsadbě můžeme očekávat zdravý růst rostlin a bohatou úrodu kvalitních melounů.

Zálivka a způsob zavlažování

Melouny jsou rostliny náročné na vodu a pravidelnou zálivku, která musí být důkladná a systematická po celou dobu vegetace. Základem úspěšného pěstování melounů je zajištění optimální vlhkosti půdy, přičemž je nutné dbát na to, aby půda nebyla ani přemokřená, ani příliš vysušená. Nejvhodnější je zavlažovat melouny ráno nebo večer, kdy je nižší teplota vzduchu a voda se může lépe vsáknout do půdy.

Pro efektivní zavlažování melounů je ideální použít kapkovou závlahu, která zajistí rovnoměrnou distribuci vody přímo ke kořenům rostlin. Tento systém umožňuje přesné dávkování vody a zabraňuje zbytečnému odparu. Pokud nemáme k dispozici kapkovou závlahu, můžeme použít klasickou konev nebo hadici, ale v tomto případě je třeba dbát na to, abychom nepolévali listy a plody, ale směřovali proud vody přímo k bázi rostliny.

V období růstu a vývoje plodů je potřeba zajistit pravidelnou zálivku v množství 20-30 litrů na metr čtvereční týdně. Toto množství je třeba upravit podle aktuálních klimatických podmínek - při vysokých teplotách a v období sucha je nutné zálivku zvýšit. Důležité je také sledovat vlhkost půdy v hloubce asi 10-15 centimetrů, kde se nachází hlavní kořenový systém rostlin.

Mulčování půdy kolem rostlin významně pomáhá udržet vláhu v půdě a snižuje potřebu častější zálivky. Jako mulč lze použít slámu, posečenou trávu nebo speciální mulčovací fólii. Mulč také zabraňuje růstu plevelů a udržuje stabilnější teplotu půdy, což melounům velmi prospívá.

V období dozrávání plodů je třeba zálivku mírně omezit, aby se v plodech koncentrovaly cukry a melouny získaly svou charakteristickou sladkou chuť. Příliš intenzivní zálivka v této fázi může způsobit praskání plodů a zhoršení jejich chuti. Zároveň je důležité nepřestat se zálivkou úplně, aby rostliny nestrádaly a plody se mohly správně vyvinout.

Pro kontrolu správné míry zavlažování je vhodné pravidelně kontrolovat stav rostlin. Pokud listy začínají během dne mírně vadnout, je to signál pro zvýšení zálivky. Naopak, pokud jsou listy trvale povadlé nebo se na nich objevují hnědé skvrny, může to znamenat přemokření a riziko rozvoje houbových chorob. V takovém případě je nutné zálivku omezit a nechat půdu částečně vyschnout.

Při zavlažování je také důležité myslet na to, že melouny potřebují vyšší vzdušnou vlhkost, zejména v období tvorby plodů. Tu můžeme podpořit rosením okolního prostoru, nikoli však přímo rostlin, což by mohlo vést k rozvoji houbových chorob. Optimální je udržovat vzdušnou vlhkost okolo 70-80 procent, což podporuje zdravý růst a vývoj plodů.

Hnojení během růstu

Pro úspěšné pěstování melounů je naprosto zásadní správné hnojení během celého vegetačního období. Melouny jsou známé jako rostliny náročné na živiny, proto je třeba věnovat jejich přihnojování zvláštní pozornost. Základem je pravidelné přihnojování každé dva až tři týdny, přičemž je důležité začít s hnojením ihned po vysazení rostlin na stanoviště.

V první fázi růstu, kdy rostliny vytvářejí listovou plochu a začínají se rozrůstat, je vhodné aplikovat hnojiva bohatá na dusík. Dusík podporuje vegetativní růst a tvorbu zdravých, sytě zelených listů, které jsou nezbytné pro následnou tvorbu plodů. Ideální je použít organická hnojiva jako je slepičí trus nebo koňský hnůj v tekuté formě, které kromě živin dodávají půdě i cenné organické látky.

Jakmile rostliny začnou vytvářet květy, je čas změnit strategii hnojení. V této fázi potřebují melouny především fosfor a draslík. Fosfor podporuje tvorbu květů a následně plodů, zatímco draslík je důležitý pro jejich kvalitu a chuť. Doporučuje se použít speciální hnojiva pro plodovou zeleninu v poměru NPK 5-10-10. Hnojivo lze aplikovat jak v granulované formě zapravením do půdy, tak v tekuté podobě při zálivce.

Během dozrávání plodů je třeba pokračovat v přihnojování draslíkem, který zajistí vysokou cukernatost a výbornou chuť melounů. V této fázi je však nutné být opatrný s dusíkatými hnojivy, jejich nadbytek by mohl způsobit praskání plodů a zhoršení jejich skladovatelnosti. Velmi účinné je v tomto období použití dřevěného popela, který je bohatý na draslík a další mikroelementy.

Při hnojení je důležité dbát na pravidelnost a nepřehnojovat. Přehnojené rostliny jsou náchylnější k chorobám a plody mohou být vodnaté a méně chutné. Hnojiva je nejlepší aplikovat v ranních hodinách a vždy je zapravit do půdy důkladnou zálivkou. Pokud pěstujeme melouny ve skleníku nebo fóliovníku, je vhodné doplnit základní hnojení také o listovou výživu, která rychle dodá rostlinám potřebné živiny.

V případě, že se na listech objeví příznaky nedostatku některých živin, jako je žloutnutí listů nebo hnědé skvrny, je třeba rychle reagovat a aplikovat vhodné hnojivo s obsahem chybějících prvků. Nedostatek hořčíku se projevuje žloutnutím listů mezi žilkami, nedostatek vápníku může způsobit zahnívání plodů na špičce. Pro prevenci těchto problémů je vhodné pravidelně kontrolovat pH půdy a v případě potřeby jej upravovat.

Ochrana před škůdci a chorobami

Pěstování melounů může být náročné především kvůli různým škůdcům a chorobám, které mohou rostliny napadnout. Mezi nejčastější škůdce patří mšice, svilušky a slimáci, kteří dokáží významně poškodit jak listy, tak i plody. Pro účinnou ochranu před mšicemi lze použít postřik z kopřivového nebo česnekového výluhu, který je šetrný k životnímu prostředí. V případě silnějšího napadení je možné sáhnout po speciálních insekticidních přípravcích dostupných v zahradnických potřebách.

Velmi důležitá je prevence proti plísňovým onemocněním, zejména plísni okurkovité, která se může rychle šířit při vysoké vzdušné vlhkosti a teplotách mezi 20-25°C. Preventivně je vhodné zajistit dobrou cirkulaci vzduchu mezi rostlinami, zalévat ke kořenům a vyhnout se smáčení listů. Při prvních příznacích plísně je nutné napadené části rostlin okamžitě odstranit a spálit, aby se zamezilo dalšímu šíření.

Bakteriální skvrnitost a antraknóza jsou další závažné choroby, které mohou melouny postihnout. Projevují se tmavými skvrnami na listech a plodech, které se postupně zvětšují a mohou vést až k úhynu celé rostliny. Pro prevenci těchto chorob je zásadní dodržovat správný osevní postup a melouny nepěstovat několik let po sobě na stejném místě.

K ochraně před půdními škůdci, jako jsou drátovci nebo ponravy, pomáhá mulčování černou netkanou textilií, která současně udržuje půdu vlhkou a teplou. Pravidelná kontrola rostlin je klíčová pro včasné odhalení případných problémů. Při prohlídce je třeba se zaměřit zejména na spodní stranu listů, kde se často první příznaky napadení objevují.

V případě výskytu virových onemocnění, která se projevují deformací listů a zakrněním rostlin, bohužel neexistuje účinná léčba a napadené rostliny je nutné odstranit. Prevencí je výběr kvalitního osiva a výsadba odolných odrůd. Důležitou roli hraje také správná výživa rostlin, protože dobře živené rostliny jsou odolnější vůči chorobám a škůdcům.

Pro biologickou ochranu lze využít také přirozené nepřátele škůdců, jako jsou slunéčka sedmitečná proti mšicím nebo střevlíky proti slimákům. Vytvoření pestrého prostředí na zahradě s různými druhy rostlin přiláká užitečný hmyz, který pomáhá udržovat škůdce pod kontrolou. Osvědčenou metodou je také společné pěstování melounů s bylinkami odpuzujícími škůdce, například bazalkou, majoránkou nebo měsíčkem lékařským.

V případě silného napadení chorobami je možné použít registrované fungicidy, ale vždy je třeba dodržovat předepsané dávkování a ochranné lhůty před sklizní. Pravidelné preventivní postřiky měďnatými nebo sírovými přípravky mohou pomoci předcházet rozvoji houbových chorob, zejména v období déletrvajících dešťů.

Podpěry a vedení rostlin

Melouny potřebují správné vedení a podpěru, aby se jejich plody mohly optimálně vyvíjet a nedocházelo k jejich hnilobě při kontaktu s půdou. Při pěstování melounů je naprosto zásadní zajistit rostlinám vhodnou oporu, která jim umožní růst do výšky a zajistí lepší přístup světla ke všem částem rostliny. Nejčastěji se používají dřevěné nebo kovové konstrukce, na které se rostliny postupně navádějí a přivazují.

Pro vytvoření ideální opěrné konstrukce je vhodné použít pevné kůly zapuštěné do země, mezi kterými natáhneme horizontální dráty nebo provázky. Rostliny melounu vedeme svisle vzhůru a postupně je přivazujeme k drátům měkkým provázkem nebo speciálními rostlinnými sponkami. Tento způsob pěstování zajišťuje lepší cirkulaci vzduchu kolem rostlin a snižuje riziko napadení houbovými chorobami.

Při vedení melounů je důležité pravidelně kontrolovat a upravovat jejich růst. Hlavní výhon necháváme růst vertikálně a postranní výhony zaštipujeme za druhým až třetím listem. Tímto způsobem podpoříme tvorbu květů a následně plodů na hlavním výhonu. Plody, které se začnou vyvíjet, je nutné podepřít síťovanými váčky nebo speciálními podpěrami, které zabrání jejich utržení vlastní vahou.

Pro maximální úspěch při pěstování melounů na konstrukci je nezbytné věnovat pozornost také správnému rozmístění rostlin. Mezi jednotlivými rostlinami by měla být vzdálenost minimálně 50 centimetrů, aby měly dostatek prostoru pro růst a vývoj. Konstrukce by měla být dostatečně pevná a stabilní, aby udržela váhu plně vyvinutých plodů, které mohou dosahovat značné hmotnosti.

V průběhu vegetace je třeba pravidelně kontrolovat upevnění rostlin ke konstrukci a v případě potřeby je dotahovat nebo upravovat. Zvláštní pozornost věnujeme období, kdy se začínají vyvíjet plody. V této fázi je důležité zajistit, aby byly všechny plody dobře podepřeny a nedocházelo k jejich deformaci nebo poškození. Podpůrné síťky nebo váčky by měly být dostatečně prostorné, aby umožnily plodům dorůst do plné velikosti.

Správné vedení rostlin také zahrnuje pravidelné odstraňování spodních listů, které jsou ve kontaktu s půdou nebo již zežloutly. Tím se zlepší proudění vzduchu kolem rostlin a sníží se riziko výskytu chorob. Při vedení melounů na konstrukci je také snazší provádět pravidelnou kontrolu zdravotního stavu rostlin a včas odhalit případné problémy. Díky lepšímu přístupu ke všem částem rostliny můžeme efektivněji aplikovat postřiky proti škůdcům nebo provádět další pěstitelské zásahy.

Určení správné zralosti plodů

Správné určení zralosti melounů je klíčovým faktorem pro sklizeň těch nejchutnějších plodů. Když se meloun blíží své optimální zralosti, začne vydávat charakteristickou sladkou vůni, která je nejvíce patrná v oblasti, kde plod přisedá ke stonku. Zralý meloun při poklepu vydává dutý, hluboký zvuk, zatímco nezralý plod zní spíše vysoko a plně. Důležitým vizuálním indikátorem je také barva spodní části melounu, která se dotýká země - ta by měla být nažloutlá až krémová, nikoliv čistě bílá.

Úponky rostliny v blízkosti plodu jsou dalším spolehlivým ukazatelem zralosti. Když začnou schnout a hnědnout, je to známka toho, že meloun již přestal přijímat živiny z rostliny a je připraven ke sklizni. Stopka melounu by měla být mírně zaschlá, ale ne zcela suchá. Pokud je stopka příliš zelená a šťavnatá, meloun ještě potřebuje čas na dozrání.

Povrchová struktura slupky také prozrazuje mnoho o zralosti plodu. Zralý meloun má výraznou síťovanou strukturu, která je dobře viditelná a na dotek mírně drsná. Barva síťování by měla být světle béžová až hnědavá, rovnoměrně rozložená po celém povrchu. U vodních melounů je důležitým znakem zralosti také tmavě zelená barva slupky s kontrastním žilkováním.

Velikost plodu není vždy spolehlivým ukazatelem zralosti, ale obecně by měl meloun dosáhnout velikosti typické pro danou odrůdu. Příliš malé nebo deformované plody většinou nedosahují optimální chuti a sladkosti. Správně zralý meloun by měl být také pevný a těžký vzhledem ke své velikosti. Když meloun zvednete, měl by působit překvapivě těžkým dojmem.

Důležité je také sledovat celkovou dobu růstu od opylení květu. Většina odrůd dozrává přibližně za 65 až 85 dní, v závislosti na klimatických podmínkách a konkrétní varietě. Během posledních dvou týdnů před sklizní je vhodné omezit zálivku, což pomůže koncentrovat cukry v plodu a zlepšit jeho chuť.

Při sklizni je třeba postupovat opatrně, aby nedošlo k poškození stopky nebo slupky melounu. Plod by měl být odstřižen ostrými nůžkami nebo nožem, nikoliv vytržen nebo ukroucen. Po sklizni lze melouny skladovat při pokojové teplotě několik dní až týdnů, v závislosti na stupni zralosti při sklizni. Optimální skladovací teplota je mezi 10-15°C při relativní vlhkosti vzduchu kolem 85-90%. Přezrálé melouny poznáme podle měkké konzistence a příliš intenzivní vůně, takové plody je třeba zpracovat co nejdříve.

Sklizeň a skladování melounů

Správný čas pro sklizeň melounů nastává obvykle v závislosti na odrůdě mezi červencem a zářím. Poznáme jej podle několika charakteristických znaků. Úponek, který se nachází nejblíže plodu, začne zasychat a hnědnout. Spodní část melounu, která leží na zemi, získává nažloutlou barvu. Při poklepu na zralý meloun uslyšíme dutý zvuk, což je neklamná známka zralosti. Slupka melounu se stává matnou a při škrábnutí nehtem se již nepoškodí.

Sklizeň provádíme zásadně za suchého počasí, nejlépe v ranních hodinách, kdy jsou plody ještě chladné. Melouny oddělujeme od rostliny ostrým nožem nebo zahradnickými nůžkami, přičemž necháváme asi 5 centimetrů stopky. Nikdy je netrháme, protože by mohlo dojít k poškození jak plodu, tak samotné rostliny. S plody zacházíme velmi opatrně, aby nedošlo k jejich poranění nebo otlačení.

Pro skladování melounů je klíčové vybrat pouze zdravé, nepoškozené plody bez známek hniloby či plísně. Optimální podmínky pro skladování zahrnují teplotu mezi 8 až 12 stupni Celsia a relativní vlhkost vzduchu kolem 75-85%. Melouny ukládáme na čisté, suché místo s dobrým prouděním vzduchu. Ideální je je položit na dřevěné rošty nebo slámu, aby nedocházelo k přímému kontaktu s podlahou.

Při správném skladování vydrží vodní melouny až několik týdnů, cukrové melouny obvykle o něco kratší dobu. Je důležité pravidelně kontrolovat stav uskladněných plodů a okamžitě odstranit ty, které začínají vykazovat známky kažení. Pokud nemáme možnost zajistit ideální skladovací podmínky, je lepší melouny zpracovat či zkonzumovat co nejdříve po sklizni.

V případě, že očekáváme příchod prvních mrazíků a na rostlinách jsou ještě nedozrálé plody, můžeme je sklidit předčasně. Takové melouny dozrají při pokojové teplotě, i když jejich chuť nebude tak výrazná jako u plodů dozrálých na slunci. Nedozrálé plody poznáme podle světlejší barvy a tvrdší konzistence.

Pro zachování co nejlepší chuti a kvality je vhodné skladovat melouny odděleně od ostatního ovoce a zeleniny, zejména od těch druhů, které produkují ethylen (například jablka nebo banány). Tento rostlinný hormon totiž urychluje zrání a může způsobit předčasné změknutí dužiny. Správně uskladněné melouny si zachovají svou charakteristickou chuť, vůni i konzistenci, což je důležité zejména pokud plánujeme jejich postupnou konzumaci nebo prodej.